Vánoční stromek
Ozdobený vánoční stromek, u kterého se rodiny schází a pod kterým nachází na Štědrý den dárky, už patří neodmyslitelně k Vánocům. Bývá to většinou jehličnan – smrk, borovice nebo jedle, který je ověšený ozdobami v různých barvách a vánočním osvětlením. Může být živý nebo umělý.
Tradice zdobení vánočního stromečku - smrku, jedle či borovičky - se k nám dostala z Německa a má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. Ačkoli se katolická církev ještě nějakou dobu proti zdobení stromků vyhrazovala, přijala tento zvyk za své a dnes větve symbolizují věčný život. První stromky byly zavěšovány za špičku ke stropu a později dokonce špičkou dolů. O první vyřezávané a papírové ozdoby dovážené z Německa u nás dlouho nikdo nejevil zájem. Stromky se tradičně zdobily sladkým pečivem, perníkem, jablky nebo hruškami. I chudý stromeček byl hezky ozdobený. Balil se cukr do papírků, věšela se jablíčka, trnky, ořechy,... A zapalovaly se svíčky na stromečku.
Betlém
Betlém je vyobrazení scény narození Ježíše Krista. Uprostřed jsou jesličky, ve kterých leží Ježíšek, kolem něj je Marie s Josefem, osel, vůl, pastýři se stádem ovcí a tři králové. Betlémy dnes mají mnoho podob, jsou v životní velikosti na náměstích nebo malé z papíru, dřeva nebo jiných materiálů umístěné například v domácnostech.
Tradice půstu s největší pravděpodobností pochází od našich keltských předků. V dřívějších dobách se však vánoční půst držel mnohem delší dobu než jen jeden den. Byl ale mnohem mírnější, než klasický půst, který se drží před Velikonocemi. Maso se nahradilo rybou a dále se konzumovalo spíše ovoce, zelenina a pečivo se sýrem. Na samotný Štědrý den se pak vynechala snídaně i oběd. Pokud už tedy oběd byl, tak měl podobu jen lehké zeleninové polévky. Zato večeře byla bohatá, o několika chodech. Podobně, jako ji známe dnes.
A odkud se tedy vzalo zlaté prasátko? Za tuto vánoční legendu vděčíme taktéž Keltům. Podle ní se totiž každému, kdo se vydrží celý Štědrý den až do večeře postit, ukáže na stěně zlaté prasátko. Prase je odedávna symbolem bohatství a hojnosti. Každý, kdo měl ve chlévě nějakého toho pašíka, věděl, že je na zimu zabezpečený a hladem neumře. Odtud také pochází prasátko jako pokladnička. Vykrmené prasátko bylo v té době prostě určitým způsobem spoření a zabezpečení se. Keltové navíc uctívali kance jako posvátné zvíře, takže jeho zahlédnutí v tento významný den tomu přidalo ještě punc božskosti.
Půst obecně zdravý je. Má ale docela přísná pravidla, jež je radno dodržet, pokud chcete, aby měl nějaký pozitivní zdravotní přínos. A ne aby vám spíše ublížil. Půsty mohou trvat různě dlouhou dobu. Jedno by však měly mít společné – přípravu a pomalý dojezd. Na každý půst je dobré tělo připravit a to tak, že pár dní před půstem odlehčíte stravu, aby následné hladovění pro tělo nebylo moc velký šok. Po ukončení půstu je také vhodné zase s lehčím jídlem začínat a nevrhnout se okamžitě samým hladem na bůček s hranolky či jinou „prasárničku“. Udělalo by se vám totiž tak akorát špatně od žaludku.
A právě kvůli tomuto přejídacímu faktoru není držení půstu na Štědrý den moc zdravé. Celý den o hladu, většinou bez předchozí odlehčovací přípravy, a spoustou předvánočního stresu vede většinou k tomu, že se na štědrovečerní večeři neskutečně přejíme a s nacpáváním pak nepřestaneme až do Nového roku. To naše tělo opravdu moc neocení. Spíše je vhodné si půst či odlehčený den dopřát v nějaké klidnější a méně stresující době. A jaký půst tedy zvolit?
Půsty můžeme rozdělit podle doby trvání od jednodenních, vícedenních až po třeba měsíční půst. Půst můžeme pojmout jako kompletní hladovění, nebo také být jen na zeleninových a ovocných šťávách. I když šťávové půsty se oficiálně půstem nazývat nedají, spíše se jedná o ty odlehčené dny. Klasický půst by měl být správně úplně bez jídla a někdy i bez vody. Půstu bez jídla, ale s možností dopřát si neomezené množství čisté vody, se říká mokrý půst. V případě suchého půstu se pak nesmí pít ani voda. Tento typ půstu se však samozřejmě nedoporučuje držet déle než jeden den.
Co vám půst po zdravotní stránce přinese? Během půstu si tělo především odpočine od trávení potravy a má více času na očistu a opravu orgánů. Půst má tedy v první řadě detoxikační a regenerační účinek. Dále se během půstu i po půstu budete nejspíše cítit neuvěřitelně lehce. A to jak fyzicky, tak mentálně. Spousta lidí během postění zažívá pocity neskutečné euforie a energie. Někteří dokonce drží půst v době, kdy potřebují udělat nějaké důležité rozhodnutí. Tělo se zklidní a pracuje jen na těch opravdu nejdůležitějších věcech, a to často pomáhá dojít k tomu nejlepšímu řešení.
Půsty tedy každopádně stojí za zkoušku. Jen je nedoporučujeme praktikovat, pokud máte nějaké zdravotní problém a pokud váháte, tak postění raději konzultujte s lékařem. Zatímco tedy šokový půst na Štědrý den moc vhodný není, pravidelné zařazování postních dnů nebo odlehčených dnů naopak zdravé je. Můžete si to dát jako novoroční předsevzetí. Což se výborně hodí i jako novoroční předsevzetí – vyzkoušet se postit a případně půst pravidelně zařadit. ☺
Štědrovečerní večeře
Není jiný den v roce, kdy by tolik lidí mělo v České republice před sebou stejné jídlo – bramborový salát a kapra. Někteří kapra nahradili kuřecími či vepřovými řízky, jiní kapra či řízky nemají v trojobalu a nemusí být ani klasický bramborový salát s majonézou. Variací na oblíbenou klasiku je mnoho.
U krásně prostřeného stolu se schází celá rodina, podává se tradičně rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Ke stolu by se mělo usednout, až tehdy, když vyjde první hvězda na obloze a zahájí Vánoce. Během večeře se nesmí vstávat od stolu a odcházet – ten, kdo se tímto pravidlem neřídí, nemusí se příštích Vánoc dožít.
- Při večeři se dává šupina z kapra pod talíř. Rybí šupina by měla přinášet peníze a hojnost. Následně by se měla šupina z vánočního kapra nosit v peněžence pro dostatek peněz v příštím roce. Ten samý efekt prý nosí také drobné mince pod talířem.
- U stolu musí být sudý počet strávníků – pokud tomu tak není, prostírá se talíř pro nenadálého hosta. Lichý počet stolovníků může přinést neštěstí nebo dokonce smrt. V některých rodinách se talíř navíc přidává pro náhodného kolemjdoucího, nebo v upomínku na ty, kdo už ke společné tabuli neusednou.
- Žádný roh štědrovečerního stolu by neměl nezůstat prázdný. Na jeden se pokládal pecen chleba, aby rodina měla v příštím roce dostatek jídla. Do druhého rohu se dávala ošatka s úrodou, aby v příštím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh stolu se pokládala mince, která měla v následujícím roce zajistit blahobyt, a čtvrtý roh byl určený na misku, do níž se dávaly zbytky. O ty se pak hospodář a hospodyně podělili s dobytkem a drůbeží, to v určitém smyslu setrvalo dodnes, protože málokterý pejsek a kočička přijdou na Štědrý den zkrátka. Svůj díl ze štědrovečerního stolu dostávaly dřív ale také stromy, aby byly úrodné a oheň a voda, aby neškodily. Někdy se také část zakopávala do země, aby byla úrodná.
- Nohy štědrovečerního stolu se omotávaly řetězem nebo provazem
Řetězem svázané nohy stolu zaručí to, že rodina zůstane i v dalším roce pospolu.
Provaz ovázaný okolo nohou stolu vás ochrání před zlými duchy a před zloději. - Chcete-li všem u stolu zajistit pevné zdraví, položte pod něj sekeru. Pokud na ni každý před prvním soustem zlehka šlápne bosou nohou, vyvaruje se zdravotním neduhům.
Půlnoční mše
Štědrý den vrcholí v kostelech na půlnoční mši, kde se zpívají koledy. Koná se v předvečer svátku narození Krista, který je 25. prosince.
Cukroví
Mezi jednu z nejrozšířenějších tradic Vánoc patří pečení cukroví. Mezi nejoblíbenější cukroví se řadí například to z lineckého těsta, vanilkové rohlíčky nebo vánoční perníčky.
Vánočka
Vánočka patří k tradičním symbolům a pokrmům českých Vánoc. Její tvar připomíná Ježíška v povijanu – ozdobný pás sloužící k převazu peřinky s kojencem. Věřilo se také, že křížové pletení plní ochranářskou funkci a chrání před zlými silami lidi sedící u stolu.
Krájení jablka
Po štědrovečerní večeři se rozkrajují jablíčka napříč. Kdo v něm nalezne hvězdičku, bude mít v následujícím roce zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, čeká ho nemoc. A jestliže jsou jadérka ve tvaru křížku, hrozí smrt. Podobným způsobem se louskaly také vlašské ořechy – při nalezení čtyř zdravých jader, nehrozily v následujícím roce žádné nemoci.
Lití olova
Jednou z vánočních tradic je i lití rozžhaveného tekutého olova do nádoby s vodou. Ve vodě vznikne z olova obrazec. Pak už záleží jen na fantazii, co může tvar představovat.
Olovo ani nemusíte pokoutně obstarávat ve formě broků, na trhu jsou pro tuto napínavou vánoční zvyklost k dostání i kompletní sady, ve většině z nich se včetně všeho potřebného nachází i nápověda, co vzniklé tvary mohou znamenat.
Lodičky ze skořápek - Pouštění lodiček
Pouštění lodiček z vlašských ořechů se zapálenou svíčkou v míse nebo umyvadle s vodou patří mezi oblíbené vánoční tradice. Dokáže odpovědět na otázku nebo předpovědět budoucnost. Důležité je, aby ten, co otázku pokládá, vyrobil lodičku z ořechu sám a sám ji pustil na vodu. Počet lodiček odpovídá počtu členů rodiny.Když se lodička vydá doprostřed nádoby, vypraví se její výrobce do světa. Pokud se skořápka drží u kraje nádoby, bude se naopak celý rok držet doma. Pokud zůstanou u sebe, bude rodina pohromadě. Ořechové lodičky se nechají plout po vodě. Ten, jehož lodička vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, má před sebou dlouhý a šťastný život.
Líbání pod Jmelím
Jmelí je považováno za magickou rostlinu a připisuje se mu zázračná moc. Traduje se z doby Keltů. Keltští kněží odsekávali zlatým srpem větvičky jmelí s přáním štěstí a lásky. Má být zavěšeno na dveřích a políbení pod ním na Štědrý den zajistí lásku a plodnost, až do příštích Vánoc. Nosí také štěstí, ale jen tomu, kdo je jím obdarován.
Podle jedné z legend bylo kdysi jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech jej Římané porazili, aby z něj pro Ježíše zhotovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v rostlinu, zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako jsou věřící částečně živi z Kristova těla, i jmelí žije zčásti z jiných stromů. Věřilo se, že jmelí chrání před ohněm, a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Podle Keltů také zajišťovalo plodnost a odtud plyne tradice líbání pod jmelím.
Ve středověku se jmelí používalo i v lidovém léčitelství. Dnes jeho účinků využívá i moderní medicína, a to k výrobě léčiv na aterosklerózu, protože jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév.
Kde roste
V korunách opadavých listnatých stromů, přičemž nejčastěji na topolech, lípách, akátu či na jabloních. Na každém stromě, na kterém cizopasí, přitom vypadá jinak. Z lípy bývá placaté, s drobnými listy. Nejhezčí keříky rostou na topolu, bývají to velké, výstavní, trojrozměrné koule. Tento rostlinný parazit není na svém hostiteli úplně závislý. Fotosyntézou si vytváří živiny, potřebuje tedy pouze vodu a minerály. Jmelí je téměř nezničitelné, umírá až se svým hostitelem. Třeba na cedrech můžeme najít jmelí staré i čtrnáct století.
Semena jmelí rozšiřují ptáci trusem nebo vyvrhnutím z volete spolu s jinými nestrávenými látkami. Ze semene vyroste v květnu klíček, který má jedinou touhu. Musí uniknout slunci a schovat se do štěrbin kůry. Tak trvá až do příštího roku, kdy z něj opadne obal. Klíček pak začne prorůstat kůrou do dřeva, ze kterého čerpá mízu.
Z pupenu vyrostou v druhém roce pouze dva listy, ve třetím roce pak z každého listu vyraší nová větévka se dvěma listy na koncích. Každý rok přibude lodyze jedno rozvětvení, proto můžeme na Vánoce velmi přesně odhadnout stáří rostliny, kterou máme doma. Květy se objevují ve čtvrtém roce.
Zeleného jmelí je v přírodě jen asi deset až patnáct procent. Málokterý strom totiž dokáže poskytnout tomuto parazitovi tolik mízy, aby si dokázal vyrobit dostatek zeleného chlorofylu. A tak je většina rostlin jmelí žlutozelená. Lidé si myslí, že to je stará rostlina, ale není tomu tak. Je to jeho přirozená barva.
Zpívání koled
Někde se doma zpívají koledy u stromečku, možná si je pustíte z youtube. Tak jako tak vánoční koledy k tomuto kouzelnému času patří.
Zvyky svobodných žen
Tradice Vánoc jsou překvapivě často spojeny s budoucností svobodných žen. V olovu mohou poznat tvář svého milého a díky lodičce zjistit, zda už se letos vzdálí od své stávající rodiny.
Házení střevícem
- Prostřednictvím házení střevíce se mohou osudu zeptat, zda se v příštím roce vdají. Dívka se postaví do chodby zády ke dveřím a hodí botou nebo pantoflem přes rameno. Pokud míří bota či pantofel špičkou ke dveřím, znamená to, že se dívka provdá a odejde z domova. Pata ke dveřím naopak znamená, že zůstanou doma.
- Pokud má žena o ženichovi stále pochybnosti, může vyběhnout po večeři na zahradu, zatřást jabloní nebo zlatým deštěm a odkud se ozve první pes, z toho směru či domu se dostaví i ženich.
- Nedočkavá děvčata zjišťovala, zda se vdají již o půlnoci před sv. Ondřejem (30.11.). A to tak, že zaklepaly střevícem na kurník, pokud se v odpověď ozval kohout, mohla se těšit na vdavky. Pokud se ozvala slepička, znamenalo to, že zůstanou celý další rok svobodná.
- Na sv. Barboru si dívky trhají větvičky třešně, tzv. Barborky, které by měly do Štědrého dne rozkvést. Pokud se tak stane, veselka je zaručena. Dříve si dívky také větvičky označovaly jmény chlapců, na které si myslí. Ta větvička, která rozkvetla první, označila toho, za kterého se dívka provdá. Tento původně pohanský zvyk dříve oslavoval zimní slunovrat, který předznamenával konec zimy.
- Zajímá-li vás spíš to, koho si vezmete, zkuste si vzpomenout, o kom se vám na Štědrý den zdálo. Právě ten se stane vaším mužem. Staročeská pověra pak radí vyrazit na jezero a vytlouci díru do ledu, na hladině by pak dívka měla také spatřit tvář budoucího manžela. Nechce-li se vám na led, pak najděte nejbližší keř bezu a zatřeste s ním. Pak už se stačí jen zaposlouchat a počkat si na psí zaštěkání. Místo, odkud se ozve jako první, je místem, kde dívka najde budoucího ženicha.
Novodobé vánoční tradice: Betlémské světlo
Mezi vánočními zvyky zakořenily i některé novodobé: jedním z nich je od roku 1986 šíření Betlémského světla. To se každoročně před Vánoci zapaluje v betlémské jeskyni – podle tradice se právě zde narodil Ježíš Kristus.
Plamínek pak skauti rozvážejí do mnoha evropských i několika amerických zemí, kde se pak šíří např. v rámci bohoslužeb a charitativních akcí mezi občany. Do Česka (tehdejší ČSSR) se Betlémské světlo poprvé dostalo 23. 12. 1989. Nejdříve míří letecky do Vídně, odkud se dále přepravuje většinou po železnici.
Do Česka (tehdejší ČSSR) se Betlémské světlo poprvé dostalo 23. 12. 1989.
Vánoční hvězda (poinsettia)
Pryšec nádherný, u nějž se vžil název vánoční hvězda neboli poinsettia, nechybí ve většině českých domácností, které krášlí často už na začátku adventu. K mání jsou nejrůznější barevné varianty, například bílá, růžová i vícebarevná, favoritem ale stále zůstává červená.
Pryšec nádherný - nezapomenutelný symbol Vánoc.
Spojení této rostliny s Vánocemi není tak dávné, jako je tomu třeba u jmelí – z Jižní Ameriky ji přivezl první velvyslanec Spojených států v Mexiku Joel Poinsett teprve před dvěma sty lety. Od té doby je ale i přes rozdílnost tradic považována ve všech koutech světa za ryze vánoční dekoraci.
Pověry o tom, co nosí na Štědrý den smůlu
Respekt ke svátosti vánočních svátků je znát i z nejrůznějších varování. Čemu je tedy dobré se na Štědrý den vyhnout?
- Nevěste prádlo – vyčarujete si neštěstí v podobě oběšence mezi blízkými. Nemá se ostatně ani prát, protože to přináší smůlu.
- Nezametejte – vyhnali byste z domu duchy předků, kteří chodí v tento čas navštívit živé.
- U štědrovečerní tabule by neměl sedět lichý počet stolovníků, lichého by si odvedla smrt. Ochrání vás příbor a talíř navíc – pro doplnění do sudého počtu.
- Nevstávejte od stolu při štědrovečerní večeři, dokud všichni nedojí. Kdo od stolu vstane, podle pověry do roka zemře.
- Kdo na Štědrý den nedá nikomu dar, skončí do roka v bídě. S tím souvisí i chození na koledy - koledníci dávali lidem možnost udělat dobrý skutek tím, že je obdarují alespoň maličkostí.
- Na Štědrý den si od nikoho nic nepůjčujte, přitahuje to chudobu.