Zrcátko skládací 1 kus
| Kód: | 68701 |
| EAN: | 8590522601202 |
| Výrobce: | Made in PCR |
| Značka: | Augustus |
 | |
Zrcátko vhodné na stůl i do kabelky.
- rozměr zrcátka: 9 x 7,5 cm
- celkový rozměr zrcátka ve složeném stavu: 13 x 8,3 cm
Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj “obrázek”. Někdy v 6. tisíciletí př. n. l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př. n. l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu. Tato zrcadla všeobecně používali staří Egypťané, Řekové i Římané. Řekové a Římané někdy za podobným účelem používali také leštěné Stříbro.
Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. První druhy těchto zrcadel se objevují v italských Benátkách kolem roku 1300, od 16. století se zde už vyrábějí ve velkém množství. Původní způsob výroby spočíval v pokrytí zadní strany skla sloučeninou rtuti a cínu. První pokus požít k tomuto účelu roztok stříbra provedl německý chemik Justus von Liebig v roce 1836.
Postupně byly vyvíjeny různé způsoby výroby, závislé na způsobu redukce stříbrných solí do kovového stříbra.
Dnes se používá roztoku dusičnanu stříbrného, který se vylije na povrch skla a nechá se působit asi 1 hodinu. Během té doby postupně dochází k redukci dusičnanu stříbrného na kovové Stříbro. Tato vrstvička se osuší, pokryje šelakem a natře charakteristickou hnědou barvou. V poslední době se k výrobě zrcadel používá také hliníku, který má mj. tu výhodu, že lépe odolává korozi (oxidaci).
Zhotovují se také zrcadla pro průmyslové a vědecké účely. Ta se často zhotovují odpařováním stříbra, rhodia nebo hliníku a jejich srážením na přední ploše broušeného skla ve vakuu. Odrazová vrstva dosahuje tloušťky asi 0,1 mikrometru a musí se povrchově chránit (křemíkem).
Tato položka nebyla doposud diskutována. Pokud chcete být první, klikněte na tlačítko Přidat příspěvěk
Zrcátko vhodné na stůl i do kabelky.
- rozměr zrcátka: 9 x 7,5 cm
- celkový rozměr zrcátka ve složeném stavu: 13 x 8,3 cm
Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj “obrázek”. Někdy v 6. tisíciletí př. n. l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př. n. l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu. Tato zrcadla všeobecně používali staří Egypťané, Řekové i Římané. Řekové a Římané někdy za podobným účelem používali také leštěné Stříbro.
Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. První druhy těchto zrcadel se objevují v italských Benátkách kolem roku 1300, od 16. století se zde už vyrábějí ve velkém množství. Původní způsob výroby spočíval v pokrytí zadní strany skla sloučeninou rtuti a cínu. První pokus požít k tomuto účelu roztok stříbra provedl německý chemik Justus von Liebig v roce 1836.
Postupně byly vyvíjeny různé způsoby výroby, závislé na způsobu redukce stříbrných solí do kovového stříbra.
Dnes se používá roztoku dusičnanu stříbrného, který se vylije na povrch skla a nechá se působit asi 1 hodinu. Během té doby postupně dochází k redukci dusičnanu stříbrného na kovové Stříbro. Tato vrstvička se osuší, pokryje šelakem a natře charakteristickou hnědou barvou. V poslední době se k výrobě zrcadel používá také hliníku, který má mj. tu výhodu, že lépe odolává korozi (oxidaci).
Zhotovují se také zrcadla pro průmyslové a vědecké účely. Ta se často zhotovují odpařováním stříbra, rhodia nebo hliníku a jejich srážením na přední ploše broušeného skla ve vakuu. Odrazová vrstva dosahuje tloušťky asi 0,1 mikrometru a musí se povrchově chránit (křemíkem).
