Žaludek
Žaludek (řecky: gaster nebo stomachos; latinsky: ventriculus) je vakovitý, dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (segmentační pohyby) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva.
Stavba žaludku se může u různých druhů podstatně lišit. Rozeznáváme žaludky jednokomorové a vícekomorové, kde jsou vytvořeny předžaludky, jako například u skotu. Podle typu sliznice uvnitř samotného žaludku rozlišujeme žaludek jednoduchý a složitý. Složitý žaludek, jaký mají kůň nebo prase, má uvnitř dva typy sliznice – žláznatou a bezžláznatou. Jednoduchý žaludek masožravců a člověka je vyplněn pouze žláznatou sliznicí. Lidský žaludek je tedy jednokomorový jednoduchý žaludek.
Obecně lze říci, že býložravci mají mnohem složitější žaludek (vůbec celou trávicí soustavu) než masožravci.
Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením) :
- curvatura major – zakřivení levého okraje, vyklenuté doleva dolů
- curvatura minor – zakřivení pravého okraje, obrácené konkavitou doprava nahoru
- cardia (česlo) – vústění jícnu shora do žaludku při curvatura minor
- pylorus (vrátník) – zúžené místo, navazuje na žaludek dvanáctník
Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe. Objem žaludku u průměrného člověka je jeden až dva litry a dosahuje velikosti mezi 25 až 30 cm.
Části žaludku
Tři hlavní části žaludku a jejich útvary :
- fundus gastricus (ventriculi) – kraniální, nejširší úsek, obsahuje bublinu z potravy
- pars cardiaca – při vyústění jícnu, vpravo od fundu při malé kurvatuře
- ostium cardiacum (kardie) – vlastní vústění jícnu, gastroesofageální junkce
- incisura cardiaca – zářez mezi kardií a fundem
- corpus gastricum (ventriculi) – tělo žaludku
- canalis gastricus – dutina těla žaludku
- incisura angularis – zlom v zakřivení curvatura minor na hranici fundu a pyloru (dobře patrný na rentgenu)
- pars pylorica – distální úsek, nejužší, přechází v duodenum
- antrum pyloricum – začátek pars pylorica při incisura angularis
- canalis pyloricus – pokračování antra do vlastního vrátníku, dlouhý 2–3 cm
- pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku v duodenum
- ostium pyloricum – vlastní (uzavíratelné) vústění žaludku do duodena
Prázdný nebo méně naplněný žaludek je předozadně zploštělý a rozeznává se na něm:
- přední stěna (paries anterior)
- zadní stěna (paries posterior)
Funkční úseky rozeznávané na živém žaludku:
- pars digestoria – sestupný úsek, od kardie a fundu po incisura angularis, zahrnuje fundus a corpus, incisura major – vkleslina při curvatura major, odděluje na živém fundus a corpus
- pars egestoria – vzestupný úsek, od incisura angularis doprava vzhůru k pyloru (odpovídá pars pylorica), 2 části (odděleny sulcus intermedius): sinus žaludeční (odpovídá antrum pyloricum) a canalis pyloricus
V rentgenovém zobrazení se fundus označuje jako fornix gastricus. Peristaltika žaludku probíhá ve čtyřech současných vlnách, největší je stah v sulcus intermedius.
Jícen ústí do žaludku v části žaludku zvaném kardie. Sliznice tvoří záhyby a řasy, ohraničená políčka (areae gastricae) a jamky (foveolae gastricae), kam ústí žlázy produkující alkalický hlen mucin, který ji chrání před poškozením žaludečními šťávami.
Na dně žaludku (lat. fundus) se kromě žlázek vylučujících mucin objevují i žlázy (gll. fundales) vylučují kyselinu chlorovodíkovou (HCl), která zvyšuje kyselost šťáv podle množství přijmuté potravy, pepsin a ureázu (trávicí enzymy).
Výstup žaludku do dvanáctníku se nazývá vrátník (lat. pylorus) a k jeho uzavření slouží silný svěrač (musculus sphincter pylori).