Viskóza

Viskóza je vlákno, které je vyrobené na bázi regenerované celulózy. Základní surovinou pro výrobu bývá nejčastěji dřevo nebo bavlna, popř. jiná surovina s větším obsahem celulózy. Materiály na bázi regenerované celulózy sice nejsou čistě přírodní, ale lze je považovat za jakousi alternativu k přírodním materiálům. Cílem jejich výroby je právě to, aby se svými vlastnostmi přiblížily přírodním materiálům, ale zároveň přinesly do materiálů nové a příjemné vlastnosti.

Materiály s klasickými viskózovými vlákny ocení jejich uživatelé pro jejich velmi dobré absorpční vlastnosti, které jsou dokonce lepší než u materiálů bavlněných. Materiály s viskózou jsou příjemné na pokožce, vzhledem se velmi blíží materiálům bavlněným a zároveň působí na omak velmi měkce.
Materiály s viskózovými vlákny zajišťují optimální výměnu tepla, čímž přispívají k příjemnému pocitu při nošení. Na rozdíl od čisté bavlny je viskózový materiál splývavější a lesklejší.

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy.

V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.

Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:

• polynozické (1951 Japonsko)
• vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960
• vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992

Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun. V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem Jednou z největších je rakouská firma Lenzing AG (17% podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy).

Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii).

Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném v přítomnosti sirouhlíku CS₂ tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.

Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí (FR) aj.

Na jednu tunu viskózových vláken se spotřebují asi tři tuny dřeva.

Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 – 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700.

Většina vláken se stříhá na délku 20–60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilie^[12] a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu.

Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm³ a vysokou navlhavost (26–28 %). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou sráživá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování.

Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve druhé dekádě 21. století cca 2 USD/kg.

• Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex.

Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze

• Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy
• Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb