TŘETÍ OKO

Čakra nacházející se mezí obočím, kousek nad jeho úrovní. Je známa rovněž jako čelní čakra. Jde o sídlo vnitřního zraku a intuice.

1. Co je vlastně třetí oko

Odpovědět lze čísly: 80 procent všech přijímaných podnětů získáváme právě zásluhou očí. To však neznamená, že když oslepneme, ztratíme citlivost. Naopak, příroda je tak důmyslná, že umí kompenzovat, nahrazovat. Se ztrátou zraku (stačí, když se na delší dobu ponoříme do naprosté tmy) se okamžitě zvýrazní jiné smysly. Ano, těch 80 procent přijímaných vjemů se ztrátou zraku neztratí. O to lépe pak slyšíme, cítíme, vnímáme dalšími smyslovými orgány. Ve škole nás učili pamatovat si pět: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Ale tím naše smysly nekončí.

Vše, co jsem právě jmenoval, jsou racionální smysly, tedy smysly spojené s ratiem, rozumem. Člověk však má víc než rozum, má i cit. A cit má své smyslové navigace. Intuice patří mezi ně.

Když si představíme člověka jako párovou bytost (pravá ruka má levou, k levému uchu patří pravé atd.), intuice je náš „stínový zrak“. Jinak řečeno: Díky intuici jsme schopni vidět víc, když své dvě oči paradoxně zavřeme. Proto se intuici říká třetí oko.

K lepšímu pochopení intuice musíme změnit pohled na samotný zrak. Ten optický (vnímání hmoty) nám zprostředkovávají dvě „vnější“ oči. Nehmotný svět (energetický) však dokážeme nacítit pouze zrakem „vnitřním“. Přičemž energie (vycítěná intuicí) nám prozradí o druhém člověku víc než zevní přetvářka.

A tím se dostávám ke vztahu vnitřního a vnějšího zraku, respektive rozdílům mezi nimi.

2. Dělba práce u tří očí

• Vnější zrak rozeznává barvy, tvary, dokáže vidět svět v plné hmotné kráse. Umí rozlišit fyzický půvab od takzvané ošklivosti. Nutí rozum přemýšlet o tom, co vidíme. Ano, díky dvěma zevním očím zapojujeme své nitro, zvenčí přijímané obrazy si uvnitř vykládáme, a tím probouzíme i vnitřní, duševní oko.
• Vnitřní zrak umožňuje vidět „za věci hmotné“, je schopen vidět v čase, představit si různé děje v minulosti nebo naši budoucnost a karmu (dohlédnout za události, které se nám momentálně honí v hlavě a svádějí nás něco udělat, ale také například prokouknout jiného člověka, ještě než promluví, rozpoznat jeho faleš nebo lež, dříve než nás o ní přesvědčí svými neodpovídajícími činy. „Cítíme jeho podlost,“ říkáme nejčastěji.

Vnitřní zrak není žádné šarlatánství. Všichni dokážeme „vidět“ to, co se ještě nestalo (jak nás nějaký budoucí čin může bolet) nebo co už proběhlo (osvěžíme si, jak nás něco bolelo). Umíme „spatřit“ důsledky svých činů předtím, než je uskutečníme. Umíme „prohlédnout“ lidi, mít pocit už z jejich výrazu, gest nebo dojmu, dříve než se slovně projeví. To vše jsou projevy intuice.

3. Historie třetího oka

Podle starověkých pověstí a bájí bylo i toto třetí oko zpočátku viditelné. Měli jsme ho ve středu čela. Člověka však prý o něj připravili dávní Bohové, králové, vládci, kteří si údajně přáli, aby lid byl poslušnější, krotší, neuvažoval individualisticky a nekladl si otázky: Podřizuji se vůbec správným bytostem? Proč dělám to, co dělám? K čemu to může vést? Nemohu být lepším člověkem?

Ale to mohou být povídačky. Držme se faktů.

Vědci historickou existenci dalšího oka u člověka dlouho zpochybňovali. Neměli pro něj hmatatelný důkaz. Pak ale objevili v mozku podivuhodnou žlázku, a to právě v prostoru za středem čela. Nazvali ji epifýza, šišinka mozková. Podivili se, že tak malá žlázka tak moc ovlivňuje metabolismus celého těla a vykazuje nepochopitelné funkce. Například: Vystavená přímému světlu dokáže reagovat na vizuální podněty PODOBNĚ jako běžný zrak. Ale proč, když je uvnitř hlavy a „nikdy světlo nespatřila“? Nebo snad ano? „Jako by šlo o zakrnělé oko,“ připustili vědci.

Vraťme se však ke klíčovému slovu, Epifýza reaguje PODOBNĚ jako běžný zrak. Nereaguje totiž stejně. Přesněji: Epifýza umí MNOHEM VÍC než běžný zrak.

4. Co dokáže třetí oko

Epifýza kromě jiného pomáhá vylučovat látku, odborně zvanou DMT a přezdívanou molekula duše. DMT je – vědecky řečeno – halucinogen. Tento termín volí vědci proto, že při správné funkci epifýzy je člověk schopen (z vědeckého pohledu) NEVYSVĚTLITELNÉHO VHLEDU do cizího těla. Jinak řečeno: Je schopen vidět věci JINAK, než jak se zdají vnějšímu zraku. Dokáže lidi vnímat dokonce přímo OPAČNĚ, než jak se před ním prezentují. Co vědce zaráží nejvíc: DMT říká pravdu. Umí rozpoznat přetvářku, faleš, lež.

Mnoho studií prokázalo, že ačkoli druzí lidé podávali objektivně jasné a srozumitelné informace a měli všechny předpoklady úspěšně přesvědčit o své pravdě, něco ve zkoumaném člověku mu v konkrétní chvíli začalo říkat, že o těchto předkládaných informacích má pochybovat. „Něco se mi nezdá“ – tak tomu říkáme. A je to divný pocit, protože pro svou pochybnost nemáme v rozumu žádnou argumentační oporu, jen nutkavý „pocit“. Jen pocit, že nám protějšek lže. Že nás podvádí. Že mu nemáme věřit. Sice bez hmotného důkazu, ale jsme o tom stále více přesvědčeni.

To znamená, že náš cit znal pravdu dříve než rozum. Ale to z pohledu vědy není žádné překvapení, protože rozum pracuje zejména s racionálními smyslovými orgány (s tím, co vidí, slyší, cítí nebo si osahá). Ale třetí oko pracuje s niscalou, s energiemi. Třetí oko „vidí“ i to, co vidět není, „slyší“ i to, co člověk neříká, „cítí“ pot lháře, „dotýká“ se jeho studu.

Mimochodem, vědecké studie prokázaly, že správně fungující epifýza zrychluje procesy chápání i rozhodování, aniž by člověk měl ke svým „ukvapeným“ závěrům logické argumenty. Člověk s třetím okem dokořán zkrátka umí vnímat a vyhodnocovat to, co jeho pět smyslových orgánů ještě vůbec nezachycuje. Opakovaně to demonstrovaly skupiny testovaných lidí, které byly klamány a obelhávány, a přece „cítily pravdu“, jakmile se „odpojily“ od racionálního myšlení a začaly vnímat druhého více intuitivně.

Intuice, je nezpochybnitelný dar, kterým je obdařen nejen člověk. I zvěř i bez kalendáře nebo barometru ví, kdy přijde zima a že se má dát na ústup. Intuice je dar, který mají rostliny i stromy. Člověk nepracuje s intuicí v takové míře proto, že je stále odpojenější od Matky přírody, ztrácí s intuicí kontakt. Výsledky jsou viditelné i očima: Člověk se vzdaluje přírodě, stává se tak jejím nepřítelem, ničí Zemi, ničí sebe, žije v rozporu s vlastní přirozeností, je nešťastný, každý den sobě připravuje větší zkázu. Je největším parazitem na této planetě, není jí ničím užitečný a vytváří si tak jasnou karmu, která ho jednoho dne dožene. To však hovořím o člověku jako druhu. Nemá to tak každý jedinec. A v tom je současně obsažena naděje i pro člověka jako druh.

Každý z nás má šanci změnit svět, pokud změní sebe. Čím větší bude soulad s přírodou, tím větší je naděje, že přežijeme. Čím více se totiž budeme řídit intuicí, tím spíše budeme v souladu s moudrostí i citem. To, zda na to současný člověk jako druh má, ponechám otevřené. To je na něm samotném. Na každém z nás.

5. Jak posilovat intuici

Pět stupňů znamení, že se třetí oko otevírá, vnitřní hlas zesiluje a intuice rozvíjí – že začínáme jít správným směrem obecně ve svém životě:

1. stupeň: Vnímáme přímou souvislost mezi tím, co jíme, a tím, jak se cítíme

Začnu od podstaty. Strava přímo ovlivňuje člověka – to, kým je i jakou má náladu. Strava přímo ovlivňuje pocit, který je na počátku všeho. Jaké máme pocity, takové máme potom myšlenky; jaké máme myšlenky, takové jsou potom naše činy; jaké jsou naše činy, takové jsou potom i výsledky, kterých dosahujeme; jaké jsou naše výsledky, takové potom máme pocity. A kruh se otáčí dál.

Všichni víme, že bychom měli opustit průmyslově zpracovaný sortiment a přiblížit se co nejvíce přírodě (jíst co nejméně upravené suroviny). Důvod není jen ve zdraví. Možná si všimnete, že po takové přírodní snídani, svačině, obědu nebo večeři jste intuitivnější, takzvaně vědomější (jako byste měli intenzivnější vědomí).

Jistěže zisk nutí potravinářské koncerny chemicky doupravovat potraviny tak, aby déle vydržely a byly vůbec levnější než přírodní, otázkou však je, proč jsme dospěli do stádia, kdy se neumíme sami o sebe postarat. Příroda nám ZDARMA poskytuje všechno, co k životu potřebujeme. Největším pokladem na Zemi je zemina a všechno, co z ní vyroste. Čím čerstvější to je, čím blíž zdroji, tím je to lahodnější a prospěšnější. Čím přírodněji jíme, tím střídměji jíme. Čím jsme střídmější, tím jsme pokornější, silnější, vědomější. Zkrátka: Čím blíž jsme přírodě, tím jsme obecně zdravější.

Samo jídlo má schopnost změnit člověka. Z potravy si totiž organismus bere veškerý stavební materiál. Pojídáme-li chemii, odpojujeme se od své přirozenosti a stáváme se závislejšími na potravinářském byznysu. Kdo si tohle už začal UVĚDOMOVAT, je na prvním stupni pootevřeného třetího oka. Zjistil totiž, že se vyplatí být OBECNĚ PŘÍRODĚ BLÍŽ.

• I pravidelnými procházkami.
• Společností přírodních tvorů – například psa.
• Změnou osobních hodnot, které budou co nejdál od hmoty.

To je první stupeň sbližování se svou podstatou a správnou cestou člověka.

2. stupeň: Cítíme potřebu synchronizovat se s přírodou

Možná jste si toho už také všimli. Čím déle jste zavření ve svých „celách“, kterým říkáte „domov“ nebo „pracoviště“, uvnitř zdí z betonu, tím více pociťujete únavu a touhu po změně. Uvnitř Vám třeští hlava, ale venku, s prvním hlubokým nádechem čerstvého vzduchu, se cítíte okamžitě lépe, pookřejete. V přírodě samotné se pak dokonce zklidňujete a je Vám zas dobře. Jako byste byli vybitý telefon, který se v přírodě připojí na rychlonabíječku.

Není to náhoda. Člověk není z betonu. Člověk není ze tmy. Člověk je bytost světla a přírody. Člověk má stejnou schopnost jako voda. Zklidněním se ustaluje. Konkrétně, ustaluje se na frekvenci 8 Hz. To je frekvence přírody. Ale i třeba atmosféry, kterou cítíme v kostele. Frekvenci 8 Hz má svěcená voda, tedy ta, kterou necháte odstát a požehnáte jí laskavými slovy. Můžete si to zkusit i s obyčejnou vodou doma. Nepijte ji hned. Nechte ji na stole odstát do druhého dne. Věnujte jí dobré myšlenky. Poděkujte jí za energii, kterou Vám dá. Bude Vám chutnat úplně jinak.

Pokud jste na druhém stupni otevřeného třetího oka, pak víte, že v přírodě – mimo jiné – ztrácíte chorobné nutkání vzít nadřízenému telefon, naopak se pročišťujete a nabýváte sílu a odvahu. Jako by Vás příroda dokázala chránit a pomáhat Vám. Na slunci, u vody nebo v lese máme vůbec sklon dělat správné věci. Plníme se chutí a plány. Vrací se nám úsměv a radost. Tam jsme znovu víc lidmi.

A hlavně si v ní uvědomujeme, jak málo o přírodě vlastně víme. Nebo jak jsme proti ní strašně malí. Jsme schopni onemocnět, ztratíme-li kontakt s přírodou.

3. stupeň: Začínáme si všímat „náhod“

Postupujeme na samou hranu niscaly – světa za tímto světem, který nám pomáhá a nabízí odpovědi, s jakými si rozum neví dlouho rady.

„Náhody“ jsou prostředky, jak komunikovat se silami existujícími v niscale, ať jde o anděly, démony, předtuchy, vnuknutí, na pojmu opět nezáleží.

Stalo se Vám například někdy, že jste se podívali na hodiny právě ve chvíli, kdy ukazovaly 22:22? Stávalo se Vám to v určitém období opakovaně? Nebo: Stalo se Vám obecně někdy něco, co až zarážejícím způsobem vybočilo ze standardního běhu každého Vašeho dne a na místě Vás to donutilo zastavit se a vydechnout: Cože? Co to bylo? Jak se to mohlo stát?

Uvědomili jste si v tom momentu, že Vám zachránila život „náhoda“? Vybavíte-li si zpětně své setkání s osudovým člověkem svého života, vidíte „náhody“? Čím déle o všem přemýšlíte, tím více začínáte spatřovat, že to žádná náhoda nebyla a naopak jste k tomu bodu nevyhnutelně spěli sledem příčin a následků? Překvapila Vás nemoc, která přišla „ksakru zrovna teď“, ale při zpětném pohledu Vám dojde, že Vás zastavila naopak v nejlepším čase, aby zabránila něčemu mnohem horšímu?

Zeptejte se vědců. Ti Vám nejlépe řeknou, že vesmír žádné náhody nezná. Ani naše planeta. Ani naše příroda. Všude je řád ve zdánlivém neřádu. A „náhoda“ je jenom slovo, které si vytvořili lidé pro označení způsobu, kterým k člověku ve skutečnosti promlouvá intuice. A jejím prostřednictvím energie života a Tvoření. 

Všimněte si, že kdykoli se trápíte zásadními dilematy, stane se nějaká „náhoda“. Kdykoli naříkáte tak hlasitě, až ke své škodě přestanete vnímat svůj vnitřní hlas, tehdy se nějaká „zpráva“ nebo „doporučení“ promítnou přímo před Vašima očima. Jako 22:22 – Věř své cestě. Tvé myšlenky jdou správným směrem.

To, že to přehlížíme, neznamená, že se to neděje. Náhodné v tomto světě není ani to, do jakého dne se rodíme. Nebo kam. Nebo komu. Všechno má svou organizaci. A novorozené děti skýtají jedinečné schopnosti, které bohužel v tomto nepřírodně orientovaném světě ztrácejí. Ale pryč od toho.

Vraťme se ke každodennímu přemýšlení a chování, které začne ovlivňovat naše intuice.

4. stupeň: Začíná nám vadit jít v řadě, v davu

Uvědomovat si, že „něco není v pořádku“, že „někdo nám posílá vzkazy“, že „možná existuje i jiný způsob života“, to všechno je předpokojem dalšího znamení, kdy nám bytostně začne vadit jít v davu. Dovolíte trochu historie?

Už antičtí císaři si totiž osvojili a navzájem předávali jednu psychologickou strategii. Panem et circenses. Plynula ze zjištění, že pokud lid dostane chléb a hry, zřekne se vlastní svobodné vůle, touhy po vzpouře, stane se součástí modusového davu. Karel Čapek to později vystihl v jedné z alegorií, v příběhu ovce: „Ať mě zabijí, jen když mě vedou.“ Panem et circenses funguje v různých obměnách stále. Každý večer usedáme k přístroji, jehož prostřednictvím se dozvídáme, co si o čem máme myslet, čeho se bát a jak jednat. Lid tak už tisíce let přijímá data bez kritického myšlení.

Ale ne všichni lidé jdou v jednom proudu. Lidé s rozvinutým třetím okem mají silné kritické myšlení. Nepotřebují, aby jim někdo napovídal, jejich intuice je současně jejich svědomím. Současně ale tito lidé umějí být kritičtí i vůči sobě. Joanne Rowling, která se z rozvedené matky na podpoře stala nejvýdělečnější spisovatelkou všech dob, jednou řekla: „Když se chcete hodně zasmát, přečtěte si svůj dávný deník.“ Umět si uvědomit vlastní omyl, změnit cestu, žít jinak podle sebe, přizpůsobit se vlastnímu rozvoji, ba ho neustále podněcovat, i k tomu je intuice. Působí vždy ve směru našich snů, našeho naplnění a naší osobité individuality, kterou nikdo jiný nemůže soudit a svým způsobem ani plně pochopit, protože nikdo DRUHÝ není MY.

Jakmile si tohle člověk uvědomí, začne vidět svou životní roli úplně jinak. Začne chápat, jakou moc má ve svých rukou i proč stojí za to přemýšlet vlastním rozumem a citem a nebýt nekritickou obětí zestádnění.

5. stupeň: Začínáme si uvědomovat, že nic v životě není zadarmo, a dokážeme na to říct: Je to dobře!

Vědět, co chceme a že to může být odlišné oproti přání davu, je jedna věc. Druhá věc je uvědomit si, že nic v životě není zadarmo, ani život sám. Že kdykoli o něco žádáme, musíme tomu něco obětovat. Zdarma se nedostaví ani dobrý pocit. I pro něj musíme napřed udělat něco pozitivního.