Sukralóza

Sukralóza je potravinářská přídatná látka s E číslem E 955 , která se používá jako umělé sladidlo. Je bezkalorická, protože z ní tělo dokáže po přijetí zpracovat jen drobné množství. Také neovlivňuje hladinu krevního cukru ani inzulínu  a proto je vhodná i pro diabetiky. Nezpůsobuje ani tvorbu zubního kazu ve srovnání s aspartamem a také s acesulfamem draselným je 3krát sladší, 2krát sladší než sacharin a přibližně 320 až 1000krát sladší než sacharóza .(běžný kuchyňský cukr). Svou strukturou je sukralóza podobná sacharóze, ale 3 hydroxylové skupiny jsou nahrazeny atomem chloru.

Sukralóza je stabilní při zvýšených teplotách a také v širokém rozpětí pH a proto je vhodná i pro vaření různých jídel.

Sukralóza byla vynalezena v roce 1976 vědci z anglické firmy Tate & Lyle, kteří spolupracovali s anglickými vědci Leslie Houghem a Shashikant Phandisem, když zkoumali využití sacharózy a jejích syntetických derivátů . Hough tehdy řekl Phandisovi, aby "odzkoušel" chlorovaný derivát, pod čím on rozuměl, že ho má ochutnat. Když tak učinil, zjistil, že sloučenina má silně sladkou chuť. Firma Tate & Lyle si nechala sukralózu ještě letos patentovat. Poprvé byla povolena k použití až v roce 1991 v Kanadě a následně v Austrálii v roce 1993, v Novém Zélandu v roce 1996, v USA v roce 1998 a v EU v roce 2004. 

Sukralóza je bezpečná podle několika institucí odpovědných za potravinářskou bezpečnost jako například FDA, vědecký výbor pro potraviny Evropské Unie.

Podle CDA je bezpečné denní množství sukralózy 9 mg / kg tělesné hmotnosti. Tomu, že sukralóza je bezpečná nasvědčuje také to, že vedlejší účinky se začínají objevovat až při konzumaci více než 1500 mg/kg tělesné hmotnosti sukralózy za den.

Většina sukralózy přijaté do těla trávicí soustavou jednoduše přejde, aniž by se vstřebala a v nezměněné podobě se vylučuje ve stolici. Při průchodu přes střeva se absorbuje 11 - 27 % z přijaté sukralózy, tu však z krve odstraňují ledviny a vylučuje se v moči, přičemž v krvi zůstává 20 - 30 % ze vstřebané sukralózy, která se následně v těle metabolizuje. To znamená, že z celkového zkonzumovaného množství se v těle zpracuje pouze 2 – 8 %.

I když je sukralóza vhodná i pro diabetiky, některá sukralózová sladidla obsahují kromě samotné sukralózy i jiné látky jako například dextróza a maltodextrin, které mohou ovlivnit hladiny inzulínu.

Určité výzkumy na zvířatech naznačují jistou spojitost mezi sukralózou a úbytkem prospěšných střevních bakterií, což by mohlo vést k trávicím obtížím.

I když je sukralóza bezkalorická, sukralózová sladidla obsahují často i jiné látky jako dextróza a maltodextrin, které přidávají přibližně 2 - 4 kalorie na jednu čajovou lžičku takového sladidla.

Podle jistého výzkumu sukralóza v mozku nedokáže aktivovat dopaminové dráhy, čímž se člověku nedostane pocit uspokojení chuti na cukr a takový člověk může stále vyhledávat vysoce kalorická sladká jídla k uspokojení chuti na cukr. 

Podle jistého výzkumu dokážou některé mikroorganismy v životním prostředí sukralózu rozkládat.

Podle švédského výzkumu nelze sukralózu z odpadních vod efektivně odstranit ani v čistírně odpadní vody a ve vodě odcházející z takové čistírny se sukralóza nachází v koncentraci v rozmezí několika μg / l. Při takové koncentraci nejsou známy žádné ekotoxické účinky, ale Švédská agentura na ochranu životního prostředí varuje, že hladiny sukralózy v životním prostředí se mohou zvyšovat, pokud se tato sloučenina bude v přírodě rozkládat jen pomalu.

Při zahřívání na vysoké teploty (>350 °C ) v kovových nádobách se mohou ve vznikajícím kouři uvolňovat polychlorované dibenzo-p-dioxiny a jiné perzistentní organické látky znečišťující životní prostředí.