Pleochroismus minerálů

Při otáčení jednoosým nebo dvojosým minerálem v polarizovaném světle může docházet ke změnám barev nebo jejich jasu a saturace. Tento jev se označuje jako pleochroismus a závisí na optických vlastnostech minerálu.

Izotropní barevné minerály mají při otáčením stolkem stále stejnou barvu, jsou jednobarevné, nepleochroické. Příkladem je granát.

U anizotropních jednoosých barevných látek může být jiná absorpce ve směru e a jiná ve směru w. Objevují se tak dvě charakteristické barvy v polohách po 90°. Tento jev se označuje jako dichroismus. Maximální rozdíly v pleochroických barvách jsou v řezech maximálního dvojlomu tj. rovnoběžně s optickou osou. Řezy rovnoběžné s (001) pleochroismus nejeví. Příkladem jednoosého pleochroického minerálu je turmalín. Na obrázku je sloupec turmalínu v orientaci po 90°, který vykazuje velmi silný pleochroismus (PPL).

Anizotropní dvojosé minerály mají různou absorpci světla podle tří základních optických směrů. Lze je tedy označovat jako trichroické (typický příklad je amfibol). Vzhledem k charakteru preparátů, které se v mineralogii používají, můžeme v daném řezu zaznamenat pouze dva optické směry, třetí je na ně kolmý. Výsledný pleochroismus je totožný jako u jednoosých minerálů. Některé dvojosé minerály mohou mít absorpci ve dvou směrech téměř stejnou, takže jsou prakticky dichroické (např. biotit). Řezy kolmé k libovolné optické ose pleochroismus nejeví. Na obrázku je silný pleochroismus biotitu paralelně se štěpností a kolmo na ni.