Pemza

Pemza je vyvřelá hornina. Vyskytuje se v třetihorních sopečných vrstvách a vulkanických vyvřelinách s vysokým obsahem oxidu křemičitého. Vzniká ztuhnutím vroucí lávy a smícháním s vodou (tzv. sopečné sklo). Nejedná se o kompaktní strukturu, naopak má vysoce porézní strukturu, která vzniká za současného prudkého poklesu okolních teplot a tlaku v okamžiku, kdy je hornina ze sopky vyvržena do vzduchu či vody. Bubliny (dutiny) vulkanických plynů pak zůstávají uvězněny v hornině. Díky tomu se hornina vyznačuje, i přes svou poměrně vysokou hustotu, lehkostí a často schopností udržet se na vodní hladině. Pemza, která vznikla pod mořskou hladinou, může tvořit plovoucí kry, které mohou až ohrožovat lodní dopravu. Pemza může mít světlou, bílou či šedou barvu. Kvalitnější druhy vulkanické pemzy jsou světle až tmavě hnědé a mají vysoký obsah minerálních látek. Všechny druhy mají drsný povrch.

K vlastnostem pemzy patří tvrdost a nízká hmotnost, čehož se už od dob starého Říma využívalo ve stavebnictví, kde se pemza používala pro odlehčení betonu a tvárnic. Pro svůj drsný povrch se používala jako brusný nástroj, k uhlazování různých materiálů (např. dřeva). Používá se také při pěstování rostlin, k výrobě hydroponických substrátů. Smícháním s hlínou dodává půdě vzdušnost, což ocení např. kaktusy. Od dob starověku je také známá jako hygienický prostředek péče o tělo, kdy se používá na odstranění zrohovatělé pokožky (zejména popraskaných pat a nášlapných ploch chodidel, loktů a kolen), kterou zjemňuje, aniž by ji však poškrábala. Tato procedura se provádí na již změklou pokožku během sprchování či koupele. Kvalitní vulkanická pemza oproti té umělé (běžně k dostání v drogeriích v nejrůznějších barvách), navíc obsahuje minerální látky, které pokožka při tomto ošetřování absorbuje.