- Papírnictví
- Přáníčka a pohlednice
- Balení dárků
- Kreativní tvoření
- Netradiční dárky
- EKO kolekce
- Do domácnosti
- Me to You, Nici
- Dobroty s humorem
- Pro radost
- Propisky s nápisem
- Dárky s věnováním
- Technické vychytávky
- Legrácky
- Sběratelské figurky
- Antistresové omalovánky
- Vzkaz v lahvi
- Zvonky s přáním
- Led osvětlení
- Svinovací metry
- Pokladničky a hrací krabičky
- Ponožky
- Samolepky, cedulky
- Knížky, záložky
- Svícny s citáty
- Kravaty a motýlky
- Hygienické potřeby
- Vtipné placky
- Fotorámečky
- Umělé, dřevěné květiny
- Relax
- Original kolekce
- Svatba
- Párty a humor
- Hry a zábava
- Móda
Albi Papírová záložka - Vitráž s citátem
| Kód: | 97764 |
| EAN: | 8590228022097 |
| Výrobce: | © ALBI Česká republika a.s., |
| Značka: | Albi |
 | |
Papírové záložky - milý a praktický dárek.
Poslouží nejen jako záložka do knihy, ale i jako organizér Vašich poznámek.
Vitraj (z franc. vitrail stejného významu) nebo nepřesné (hovorové , ale mnohem běžnější vitráž (fr. psané vitrage znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel. Používá se jako dekorativní alternativa skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě.
Historie:
Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od antiky. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých katedrál. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata Sugera, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné umělecké řemeslo.
Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.
Tiffany:
Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný.
Poprvé s tímto způsobem výroby přišel Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděnáfólie - páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.
Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. lampy nebo menší závěsné předměty)
Tato položka nebyla doposud diskutována. Pokud chcete být první, klikněte na tlačítko Přidat příspěvěk
Papírové záložky - milý a praktický dárek.
Poslouží nejen jako záložka do knihy, ale i jako organizér Vašich poznámek.
Vitraj (z franc. vitrail stejného významu) nebo nepřesné (hovorové , ale mnohem běžnější vitráž (fr. psané vitrage znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel. Používá se jako dekorativní alternativa skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě.
Historie:
Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od antiky. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých katedrál. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata Sugera, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné umělecké řemeslo.
Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.
Tiffany:
Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný.
Poprvé s tímto způsobem výroby přišel Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděnáfólie - páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.
Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. lampy nebo menší závěsné předměty)
