Mandora

Mandora je relativně nový kříženec mezi mandarinkou a pomerančem a podle literatury pochází z Jamajky. V Evropě se pěstuje zejména na Kypru a dováží se také z Izraele. Pokud jsou plody dováženy z Kypru, jsou obchodníky označovány jako "mandora", pokud z Izraele, pak jsou označovány jako "topas". Charakteristické pro tento ovocný druh je relativně pozdní doba zrání ­ konec února až březen. V porovnání s mandarinkami má výrazněji méně cukrů.

Nicméně chuť plodů je hodnocena jako velmi dobrá. Kůra plodů je tenčí než u mandarinek a poměrně silně ulpívá na dužnině. Navíc obsahuje větší množství silic a olejů, které při loupání znečišťují.

Z hlediska našeho právního řádu je možné mandory deklarovat jako mandarinky, norma řadí do skupiny mandarinky i jejich křížence, kam lze zařadit také například minneoly, což je zase kříženec mezi mandarinkou a grapefruitem. Co však je již v rozporu s právem, je deklarace tohoto druhu jako mandarinka-klementinka. Klementinky jsou velice kvalitní mandarinky, jejich dužnina neobsahuje semena a jež lze velmi lehce oloupat. Plody mandory obvykle semena obsahují, i když zřejmě časem dojde, nebo již došlo, k eliminaci tohoto nežádoucího znaku vlivem šlechtění.

Pokud tedy někdo deklaruje mandory jako klementinky, dopouští se klamání spotřebitele. Uvedení mandor na trh lze i přes určité dílčí nevhodné vlastnosti plodu (těžko oddělitelná kůra, někdy větší počet semen) považovat za přínos. Plody jsou totiž spotřebitelům nabízeny v období, kdy již nejsou k dispozici mandarinky. Plody jsou zpravidla velmi vzhledné a dobře vybarvené. Dužnina obsahuje značné množství šťávy a její chuť není fádní, jak tomu bývá u přezrálých mandarinek.