Lufa

Další názvy: luffa

Lufa je jednoletá popínavá rostlina z čeledi tykovitých, svým vzhledem velmi připomíná okurku. Za její domov lze považovat Arábii i Indii. Existuje osm druhů lufy. Nejlépe se jí daří v tropických oblastech, na plném slunci i v polostínu, nesnáší chlad pod deset stupňů celsia. Jejím plodem je zelená hladká válcovitá, elipsoidní nebo mírně zakřivená bobule, která bývá 30 až 60 cm dlouhá a 6 až 10 cm široká, někdy je tmavě pruhovaná. Plody určené k jídlu jsou určené pro rychlou spotřebu a nelze je dlouho skladovat, starší plody se stávají hořkými. Naopak plody, které mají být použity pro vlákna, se sklízejí za čtyři až šest měsíců, až začínají žloutnout, těch se na rostlině ponechává do deseti. Po utržení se plody máčejí ve vodě a promývají k odstranění slupky a semen, zbylý vláknitý endokarp se suší a bělí na slunci nebo v chlornanu sodném. Po vyzrání plodů se z nich odstraní slupka, zbytek dužiny i semen a získá se váleček jemných, houževnatých vláken používaných mnoha způsoby.

Lufa je používána zejména při peelingu, masáži a je vhodná do sauny. Nejznámější je jejich použití jako houba na mytí těla, kuchyňského nádobí, porcelánu, skla i jako kosmetické houbičky. Vlákna bývají dále používána pro výrobu klobouků, rukavic, sandálů, vložek do bot, jímačů potu (potní vložky do šatů v podpaží, návleky k otírání potů z tváře), stolních rohoží a rohoží do koupelen nebo jako náhrada dveří pro přepažení místností. Filtruje se přes ně motorový olej, palmové víno nebo znečištěná voda. Pro schopnost absorbovat velké množství vody se používají jako biologické adsorbenty těžkých kovů z odpadních vod. Listy působí antibakteriálně a společně s olejem ze semen se používají na špatně se hojící rány a k léčbě kožních neduhů. Vymačkaná šťáva z plodů je silné projímadlo, čerstvá semena slouží jako dávidlo.