Lipoamin
Lipoamin podporuje tvorbu přirozeného ochranného kožního pláště. Obsahuje UV filtr pro částečnou ochranu před vnějšími vlivy i značné množství antioxidantu – vitamínu E.
Lipozomální doplňky výživy, především vitamíny a minerály, jsou v poslední době žhavým tématem. Jde o převratný objev nebo pouze další uměle vytvořený hype?
Lipozomy jsou dvouvrstvé vezikuly na bázi lipidů, které jsou v lidském těle schopny uzavřít a transportovat malé molekuly s nízkou rozpustností. Takto lze definovat mikroskopický transportér, do kterého umístíte cestujícího, například vitamín C, a díky lipozomu se pasažér dostane do požadované ,,cílové stanice“. Pojďme však pěkně od začátku.
Vezikula je něco jako kontejner, který je tvořen lipidovou dvouvrstvou, a jejím účelem je oddělit obsah od cytoplazmy nebo extracelulárního prostředí založeného na tekutině. Existují různé typy vezikul s obsahem tekutin nebo plynů. Lipozommy jsou typem vezikul s kulovitým tvarem, které mohou mít jednu nebo více fosfolipidových dvouvrstev.
Samotný význam slova lipozom je odvozen z řeckého termínu ,,lipos“ a ,,soma“, což znamená ,,tuk“ a ,,tělo“. Abyste si to dokázali lépe představit, lipozom je ,,uzavřená kulička“. Její membránu tvoří již zmíněná lipidová dvouvrstva, která je složena ze dvou vrstev těsně uspořádaných fosfolipidů. Mají dvě části – hlavu a ocas, které jsou od sebe dosti odlišné. Zatímco hlavy jsou hydrofilní – ocasy zase lipofilní. Hlavy tedy ,,milují vodu“ a ocasy naopak ,,zbožňují tuk“. Lipidová dvouvrstva vznikne tak, že se dvě samostatné membrány spojí ,,přitažením“ ocasů k sobě. Hydrofilní hlavičky jsou otočeny od sebe a přitahuje je okolní voda, čímž vzniká membrána.
Lipozomální produkty jsou hitem posledních let, ale samotné lipozomy jsou trochu starší. Poprvé je popsal Alex Bangham v roce 1961, a od té doby vědci zkoumali jejich použití. Dnes je jejich aplikace zavedena do oblasti distribuce genů, bio molekul a zřejmě nejznámější – distribuce léčiv. Jejich významnost potvrzuje i fakt, že jde o první nano systém dodávání léčiv, který byl úspěšně převeden do klinického využití. Nano technologie jsou samy o sobě velmi zajímavým tématem, proto není neobvyklé, že tento přenosový systém byl zajímavý hned pro několik oblastí. Výzkumníci řešili jeho použití pro účely dodání protizánětlivých, protiplísňových nebo protinádorových genů. Kromě toho jsou v dnešní době prospěšným nástrojem několika vědeckých sfér, nejen chemie a biologie, ale i teoretické fyziky, biofyziky nebo matematiky.
Objevem nového způsobu distribuce aktivních složek se logicky otevřelo mnoho možností pro využití. Cílem článku je představit tuto formu a poukázat na její výhody a nevýhody v porovnání s klasickou formou.
Typy lipozomů
U lipozomů je důležitým atributem jejich velikost, která se může lišit. Mohou mít jednu nebo více dvouvrstvých membrán, a jejich vezikuly mohou být 0,025 μm (malé) až po 2,5 μm (velké). Lipozomy se rozdělují do 3 typů, které jsou použity na jiné léky a cílové buňky:
- Multilamelární vezikuly (MLV)
- Malé unilamelární vezikuly (SUV)
- Velké unilamelární vezikuly (LUV)
Unilamelární vezikuly mají 1 fosfolipidovou dvouvrstvu, která obaluje vodný roztok. Multilamelární vezikuly mají logicky několik vrstev (jednu v druhé) a jsou odděleny vrstvou vody. Tvar multilamelárních lipozomů si můžete představit jako cibuli nebo matrjošku. Velikost lipozomů, respektive struktura, je důležitá, protože určuje kolik uzavřené látky se v ní nachází, ale zároveň i poločas rozpadu.
Kromě velikosti a tvaru se mohou lipozomy lišit i fosfolipidy, které byly při přípravě použity [8]:
- Fosfolipidy z přírodních zdrojů
- Modifikované přírodní fosfolipidy
- Semisyntetické fosfolipidy
- Plně syntetické fosfolipidy
- Fosfolipidy s ,,nepřírodními“ skupinami hlaviček
Výhody a nevýhody lipozomální formy
Lipozomální forma je zajímavou alternativou, která však zahrnuje výhody, ale zároveň i nevýhody. Může za to například široké spektrum produktů s odlišnou kvalitou. Pro lepší přehled uvádíme jejich přednosti a slabiny:
Výhody lipozomů:
- praktické pro spotřebitele
- prospěšné pro lidi s problémem spolknout tabletu
- stejný účinek při nižší dávce
- mají vyšší biologickou dostupnost
- vyšší absorpce ústy a lymfatické vstřebávání
- vyšší buněčné doručení
- dokážou dopravit hydrofobní i hydrofilní složky
Nevýhody lipozomů:
- vyšší náklady
- problémy s výrobou, například vysoká velikost částic
- nestabilita některých produktů
Lipozomální suplementy
Lipozomální forma léků nachází své uplatnění v různých odvětvích farmakologie a medicíny, a jednou z těchto oblastí jsou i výživové doplňky. Na trhu se nachází široká škála vitamínů a jiných nutrientů v lipozomální formě. Jsou však lipozomální doplňky lepší? Nejlepším zdrojem relevantních informací je výzkum, proto jsme pro vás připravili výsledky několika studií, které ověřovaly funkčnost lipozomálních forem suplementů.
Jedním ze zkoumaných nutrientů byl například vitamín B12, jehož nedostatek je běžným problémem lidí bez ohledu na věk. Klasickým způsobem léčby nedostatku vitamínu B12 je injekční podání do svalu, a proto vědci zkoumali změnu hladiny vitamínu při suplementaci lipozomální formy. Do studie se zapojilo 53 lidí obou pohlaví, přičemž studie trvala přibližně 7 měsíců. Účastníci byli ,,nevegetariáni“ nad 50 let a vitamín B12 jim byl podáván 3x denně sublingválně (pod jazyk), přičemž denní dávka činila 1000 μg methylkobalaminu. Podle výsledků se již po prvním týdnu zvýšily hladiny B12 v průměru o 54,68%, po měsíci o 105,51%, a po 2 měsících až o 270%. Suplementace lipozomální formy B12 tedy jasně dává smysl. Velká škoda, že tento výzkum nezahrnul i srovnání s běžnou ,,nelipozomální“ formou, jak sami uvádějí, bylo by zajímavé ověřit, zda je lipozomální forma lepší než ta běžná.
Kromě vitamínů se v lipozomální formě nacházejí i jiné nutrienty, například minerál hořčík. Studie z roku 2018 zkoumala biologickou dostupnost hořčíku v produktu Sucrosomial® magnesium. Jde o produkt, jehož složkou je oxid hořečnatý, který je chráněn strukturou podobnou lipozomům. Výzkum sestával ze dvou metod, v jedné bylo zkoumáno vstřebávání hořčíku ve střevní sliznici izolované z potkanů. Nás však více zajímali výsledky z druhé metody, která byla realizována na lidech. Účastníkům se podalo 350 mg hořčíku ve 4 formách – Sucrosomial® magnesium, citrát hořečnatý, oxid hořečnatý nebo bisglycinát hořečnatý. Měřily se přitom hladiny hořčíku v krvi, červených krvinkách a moči. Podle závěrů studie vedla forma produktu Sucrosomial® magnesium k vyšší biologické dostupnosti oproti ostatním formám. V závěru se uvádí, že je nutný další výzkum pro vyšší klinickou účinnost. I tak to však znamená, že nejen vitamíny, ale i minerál hořčík v lipozomální podobě, jsou účinnější variantou oproti běžným tabletám.