Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm., Führer Pilzk.: 24, 104 (1871)) je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.

• Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s podvinutým okrajem, později 5–25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Dosti často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
• Lupeny jsou nízké, měkké husté, sbíhající na třeň, u třeně jsou často vidličnatě větvené. Zbarveny jsou zprvu bíle až bělavě, ve stáří šedě.
• Třeň je velmi krátký, 1–4 cm dlouhý a 1–3 cm tlustý, výstřední až postranní, velmi tuhý, bílý, později šedavý.
• Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a šťavnatá, zbarvení na řezu nemění.
• Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová
• Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a hladké, s rozměry 8–12 x 3–4 mikrometru.

Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. Pěstuje se i uměle, jak průmyslově tak i v domácích podmínkách.

Je velmi podobná hlívě plicní, která sice také roste na podobných stromech, ale od jara do podzimu a má světlejší barvu.

Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.

V roce 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výsledky prvních pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly asijské země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V Československu se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964/1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu liehovarov a konzervární LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a na dalších místech. Velký boom průmyslového pěstování nastal po roce 1982, kdy byly v tehdejším Československu zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však kvůli dovozu začala výroba stagnovat. Celosvětově je po žampionech a šiitake třetí nejdůležitější pěstovanou houbou, ročně se jí vypěstuje kolem 2,5 milionu tun.

Použití v kuchyni: 
Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleninou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená.^[1]

V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.

Použití v léčení: 
Konzumace hlívy díky obsahu polysacharidickému β-(1,3/1,6)-D-glukanu (pleuran) příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zvyšuje i tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Má i účinky proti zánětlivým onemocněním, virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám, proti hemeroidům, ekzémům, při léčení popálenin atd.

Hlíva je přírodním zdrojem látek ze skupiny statinů. Studie prokázaly, že hlíva obsahuje 0,4–2,7 % statinů v sušině. Obsahuje i β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou. V mnoha pokusech s konzumací sušené hlívy při dietě u zvířat byl zaznamenán úbytek cholesterolu. 

Hlíva je také jednou z mála „masožravých“ hub. Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic. Předpokládá se, že jde o způsob, jakým může houba získat dusík. Hlíva ústřičná obsahuje i malé množství arabitolu, který může u některých lidí způsobit střevní potíže. Může mít i projímavé účinky.

Hlíva ústřičná je už mnoho staletí používána v tradiční čínské medicíně. V současnosti se těší velké pozornosti a její účinky na zdraví a jsou předmětem výzkumů v různých zemích. Hlíva obsahuje polysacharidy, z nichž nejcennější jsou β-glukany, dále např. chitin (vlákninu), proteiny, minerální látky (selen, zinek, draslík, fosfor, sodík, bór, železo,či jód) a vitaminy řady B (riboflavin, thiamin, niacin), dále C, D a K. Obsažený 1,3/1,6 beta-glukan má imunomodulační účinek, tedy příznivě ovlivňuje obranyschopnost proti infekčním onemocněním, má protialergické a protizánětlivé účinky.
Hlíva ústřičná je bohatá i na další účinné látky. Terpeny mají antibiotické vlastnosti, glukany a lovastatin upravují hladinu cholesterolu a prospěšná je i vláknina, díky které se z organismu dostávají nežádoucí látky. Předmětem studií je rovněž vliv hlívy na prevenci nebo zpomalení růstu rakovinových buněk.
V současnosti je hlíva ústřičná používaná kvůli obsaženým prospěšným látkám pro výrobu různých potravinových doplňků ve formě extraktů, prášku nebo kapslí doporučovaných pro podporu činnosti imunitního systému, nebo třeba snížení cholesterolu.
Hlíva ústřičná je rovněž součástí některých kosmetických výrobků, například krémů na problematickou či vysušenou pokožku. Příznivě působí i na pokožku vystavenou slunci, proto je někdy obsažena v opalovacích krémech a emulzích.