HiPP
Jako průkopník ekologického zemědělství musel Claus Hipp pro zvýšení povědomí mnoho vykonat. Společnost HiPP je největším zpracovatelem BIO surovin na celém světě.
1899: Vznik velké myšlenky
V druhé polovině 19. století dědeček Joseph Hipp (1867–1926), který pocházel z Günzburgu na Dunaji, pracoval v cukrárně a prodejně svíček v Pfaffenhofenu – v obchodě, který později sám převzal.
V roce 1897 se Joseph Hipp oženil s Marií Ostermayerovou, ženou z Pfaffenhofenu, a společně tak položili základy rodiny s mnoha dětmi. Po narození dcery v roce 1898 se v následujícím roce narodila dvojčata, která měla problémy s výživou. Matka měla potíže s kojením, a proto musel jejich otec začít řešit tyto výživové starosti.
Pro něj, kreativního cukráře, to nebylo až tak těžké. Pekl suchary a vyráběl si svou vlastní sucharovou moučku. Sucharovou moučkou obohacoval mléko, které bylo pak mnohem sytější. Dvojčata žila a prospívala stejně dobře jako dalších pět dětí!
1901: První výrobek
Zvěsti o úspěchu dětské sucharové moučky, kterou Maria Hipp samozřejmě také prodávala v rodinném obchodě, se brzy rozšířily a na počátku 20. století již Joseph Hipp zásoboval řadu kolegů cukrářů. Tak zcela mimochodem cukrárna přerostla v malou továrnu na dětskou sucharovou moučku J. Hippa, která se pak v celých následujících desetiletích prodávala v dobře známém žlutočerném balení.
Jeden ze synů zakladatele, Georg Hipp ml. (1905–1967), byl velmi aktivní při propagaci sucharové moučky. Jako 16 letý ji začal podomním způsobem prodávat v Mnichově a brzy mu byl podnik rodičů příliš malý.
Z toho důvodu Georg Hipp založil v roce 1932 v Pfaffenhofenu svou vlastní společnost.
1960: Dětské příkrmy ve skleničce
Poprvé se v Německu dětská výživa vyráběla a nabízela průmyslově.
Sucharová moučka pro děti byla pak v nabídce na německém trhu až do 70. let minulého století.
Uprostřed 20. století se Georg Hipp rozhodl vyrábět příkrmy průmyslově podle amerického modelu. V letech 1957–1958 byly na trh uvedeny čtyři výrobky - dva druhy zeleninových příkrmů a dvě menu.
Brzy (1959–1960) se balení změnilo z plechovek na mnohem praktičtější a hygieničtější skleničky.
Sortiment výrobků HiPP se stále rozrůstal: Od šťáv až po zeleninové, ovocné, zeleninovo-masové a masové příkrmy, přes dětské dezerty k dětským menu a obilným ovocným kaším.
1956: Průkopník v ekologickém zemědělství
Současně s první průmyslovou výrobou dětské výživy začal v roce 1956 Georg Hipp pěstovat ovoce a zeleninu v přirozených půdních podmínkách a bez použití chemikálií. Poháněn ideou švýcarského průkopníka, Dr. Hanse Müllera, zakladatele ekologického zemědělství, měl jeden jasný cíl: Vyrábět zdravou a chutnou kojeneckou výživu z BIO surovin.
Rodinná farma v Ehrensbergu nedaleko Pfaffenhofenu pak přešla na ekologickou produkci. Syn Claus a jeho dva bratři, Georg a Paulus, převzali v roce 1967 vedení a dále krok za krokem rozvíjeli myšlenku ekologického zemědělství.
Jako skutečný průkopník ekologického zemědělství cestoval Claus Hipp sám od farmáře k farmáři a zabýval se obtížným úkolem zvyšování povědomí o formách ekologického přístupu. Postupně se mu podařilo přesvědčit farmáře o svém nápadu a dokázal vybudovat síť ekologických zemědělských dodavatelů.
Dr. Hans Müller: Duchovní otec ekologického zemědělství
Dr. Hans Müller se narodil v roce 1892 v kantonu Bern. Zde vyrůstal spolu se šesti sourozenci na farmě v údolí Emmental. Až do počátku 30. let minulého století pracoval Müller jako učitel. Zkušenosti s neutěšenou situací farmářských rodin, a s tím souvisejícími sociálními problémy, ho přiměly k rozhodnutí věnovat se politice.
Během své politické činnosti, která zahrnovala 19 let v Národním shromáždění, došel Dr. Hans Müller k přesvědčení, že základní otázky venkovské existence nelze řešit na politické úrovni, ale že si musejí farmáři pomoci sami.
Zaměřoval se zejména na malé farmáře a na to, jak zajistit jejich živobytí. Jednu z možností venkovské svépomoci viděl Dr. Hans Müller v odmítnutí konvenčního zemědělství, ve snižování nákladů a zachování přirozeného života v půdě, stejně jako v produkci vysoce kvalitních potravin.
Spolu se svou ženou, Dr. Marií Müllerovou, a lékařem, bakteriologem a půdoznalcem, Dr. Hansem Peterem Ruschem, vyvinul metodu ekologického pěstování.
V tomto tříčlenném týmu se Dr. Hans Müller ujal úkolu zavedení vědeckých inovací otestovaných jeho ženou a výsledků Ruschova bakteriologického bádání do zemědělské praxe.
Svojí novou metodou vnesli nový impulz nejen do švýcarského zemědělství. Podobně jako biodynamická metoda, kterou rovněž ve Švýcarsku vyvinul Rudolf Steiner, rozšířilo se i ekologické zemědělství do dalších zemí.
