Broskvoň obecná (Prunus persica)
Další názvy: Peach, Broskve
Broskvoň netřeba dlouze představovat. Tento ovocný strom, původem z Číny, se dožívá až 20 let, dorůstá výšky od čtyř do devíti metrů a má kopinaté lístky s pilovitým okrajem. Květy broskvoně jsou bílé, růžové až červené. Plody jsou pak peckovice. Z broskví se získává výtažek, případně olej z jader. Ty se využívají při výrobě kosmetických produktů. Změkčují a zjemňují pleť a podporují její hydrataci. Olej je bezbarvý až světle žlutý a má aroma podobné mandlím. Je výborným zdrojem mastných kyselin, vitaminů a antioxidantů. Nezpůsobuje podráždění pleti a není komedogenní. Do pleti se lehce vstřebává, takže je oblíbenou přísadou do krémů. Dále ho najdeme například v balzámech na rty. Do tělových peelingů se pak přidávají jemně drcená broskvová jádra, a to pro své výborné abrazivní účinky.
V Číně je broskev symbolem dlouhého života.
- Byla údajně pokrmem nesmrtelných.
- Z pecek broskví se tam vyřezávaly zámečky a děti je nosily na krku, aby je chránily před smrtí.
- V Japonsku se podle legend zrodil z obrovské broskve plující po proudu řeky Momotaro odvážný bojovník se zlem.
Broskvový květ patří k čínským i japonským kulturním tradicím.
- Vědecké jméno broskve Prunus persica je odvozeno od Persie. Kdysi totiž vládlo přesvědčení, že broskve pocházejí z Persie, tedy z dnešního Íránu.
- Jejich původ je ale třeba hledat v Číně, kde je prokazatelně znali už před čtyřmi tisíci lety.
- Z Číny se hedvábnou stezkou dostaly broskve do Persie a do oblasti Středozemního moře ještě v dobách před naším letopočtem.
- Na americký kontinent přinesli broskve španělští dobyvatelé a cestovatelé v šestnáctém století a o století později se objevily i ve Velké Británii a Francii.
- Broskve pro své léčivé vlastnosti nacházejí široké uplatnění i v kosmetice.
- Masku z rozmačkané dužniny broskví, která dodává pleti svěží vzhled, používaly už antické krasavice.