Antikoncepce

První antikoncepční ochranou byl kondom. Nejstarší známé kondomy byly nalezeny na jednom z anglických hradů a pocházejí zhruba z roku 1640. Byly vyrobeny z rybích a zvířecích střev a používaly se spíše k ochraně před pohlavně přenosnými nemocemi než jako metoda ochrany před otěhotněním. Od roku 1734 se k ochraně před otěhotněním používaly kondomy vyrobené z jehněčích střev a od roku 1844 se datuje masová výroba gumových kondomů, které se recyklovaly pro pozdější použití. Od 30. let 20. století došlo k vylepšení výrobních procesů latexu natolik, že umožňovaly výrobu tenkých a levných kondomů.

Širší výběr možností ochrany přišel v polovině 19. století. Metody chránící před nechtěným otěhotněním se rozrostly o injekce pro výplach pochvy, vaginální houbičky, diafragmu (poševní pesary) a cervikální kloboučky (klobouček nasazovaný přímo na děložní čípek).

Vývoj antikoncepční pilulky

Už v roce 600 př. n. l. řečtí kolonizátoři objevili v severní Africe (dnešní Libyi) rostlinu Silphion, která je všeobecně považována za první perorální antikoncepci. Antikoncepční pilulka tak, jak ji známe dnes, byla předmětem vize Margaret Sangerové, ženy, které zemřela maminka následkem porodu 11 dětí.

První antikoncepční pilulka byla schválena roku 1960 v USA.

Vývoj dalších antikoncepčních metod

Na konci 20. století byly schváleny další antikoncepční metody:

• roku 1990 nitroděložní hormonální tělíska
• roku 1992 první injekce s několikaměsíčním antikoncepčním účinkem
• roku 1998 „pilulka po“ k použití do 72 hodin po sexuálním styku
• mezi lety 2000–2002 antikoncepční náplasti a vaginální kroužky

Historie nitroděložních tělísek

První nitroděložní tělísko (někdy označované IUD z anglického Intrauterine Device) vyrobil Richard Richter v roce 1909 ze střeva housenky bource morušového. V polovině 20. let 20. století připojil Ernest Gräfenberg z Berlína ke kroužku ze střeva housenky bource morušového drát z čistého stříbra a ten navinul kolem kroužku jako cívku. Stříbro bylo později nahrazeno slitinou.

V 60. letech 20. století byly vyvinuty nitroděložní tělíska z umělé hmoty a tělíska na bázi mědi. V roce 1962 pomohla první konference věnovaná této problematice zavést IUD jako zdravotně nezávadnou a účinnou metodu ochrany před otěhotněním. Už na začátku 70. let si téměř 10 % žen v USA, které používaly antikoncepci, vybralo právě nitroděložní tělísko.

Antikoncepční metody je možné rozdělit podle mnoha hledisek. Jedna a tatáž metoda tak může patřit k několika typům.

1. Podle toho, jak často je nutné myslet na aplikaci antikoncepce, můžeme metody rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé.

Dlouhodobá antikoncepce

Metody dlouhodobé antikoncepce můžeme dále dělit na reversibilní (vratné, po ukončení užívání nebo aplikace antikoncepce, se plodnost obnoví), a nereversibilní (nevratné, plodnost se už neobnoví).

Reversibilní (vratné) metody po ukončení užívání nebo aplikace antikoncepce dochází k obnovení plodnosti. Patří sem:

• Nitroděložní tělísko s hormonem, které se zavádí do dělohy. Tělísko obsahuje progestin (hormon žlutého tělíska), který zahustí hlen děložního hrdla. To se stane pro spermie neprostupným, zabrání se jim v cestě k vajíčku, takže nemůže dojít k jejich spojení. Podrobnosti o tomto typu naleznete na samostatné stránce věnované nitroděložnímu tělísku s hormonem.
• Nitroděložní tělísko bez hormonu, které se rovněž zavádí do dělohy, ale neobsahuje hormony. Obvykle je založeno na bázi mědi.
• Podkožní implantáty, které však v současné době nejsou na českém trhu dostupné.

Nereversibilní (nevratná) metoda, kam patří sterilizace, je metodou, která vede k trvalé ztrátě plodnosti, ale současně zachovává normální funkci pohlavních žláz.

Krátkodobá antikoncepce

Metody krátkodobé antikoncepce můžeme dále dělit na ty, které se aplikují denně (pilulky) a na ty, které se nemusí aplikovat každý den. Ty se mohou se aplikovat 1x týdně (náplasti), 1x měsíčně (vaginální kroužky) nebo 1x za několik měsíců (injekce).

• Pilulky s obsahem ženských hormonů estrogenu a progestinu, případně pouze s nízkým obsahem progestinu (tzv. minipilulky).  Jde o tablety, které se užívají každý den ideálně ve stejnou dobu.
• Antikoncepční náplast obsahuje estrogen a progestin se aplikuje se nalepením na pokožku (hýždě, spodní část břicha, rameno…). Každý týden se náplast vymění za novou.
• Vaginální kroužek, který se jednou měsíčně zavádí do vaginy, po 3 týdnech se vyjme a následuje 7denní pauza, kdy se dostavuje menstruační krvácení.
• Injekce s obsahem progestinu, které se aplikují jednou za tři měsíce.

2. Podle obsahu hormonů lze antikoncepci rozlišit na hormonální a nehormonální.

Hormonální

• Perorální antikoncepce (pilulky)
• Vaginální kroužky
• Náplasti k aplikaci na kůži
• Injekce
• Podkožní implantáty (v současné době nejsou na českém trhu dostupné)
• Hormonální nitroděložní tělíska

Nehormonální

• Bariérové metody – kondomy, pesary
• Nitroděložní tělíska