Ájurvéda
Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě“, představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života.
Ájurvéda (v dévanágarí आयुर्वेद) je sanskrtské slovo (ájus (život, dlouhověkost, životní síla, zdraví) + véda (vědění), tj. nauka o zdraví) Je to systém tradičního indického lékařství praktikovaný i v jiných zemích, včetně České republiky, jako systém alternativní a komplementární medicíny. Nejstarší literatura o ájurvédě pochází již z védského období v Indii. Nejvlivnější díla jsou Sušruta samhitá a Čaraka samhitá, která ovlivňují tradiční lékařství i v tomto období. Ájurvédští praktičtí lékaři používají ájurvédské bylinné preparáty a ájurvédské léčebné metody při lehkých onemocněních a chorobách. V západním světě se ájurvéda stala alternativním léčebným způsobem v zemích, kde její léčebné metody byly patentovány a duševní vlastnická práva legalizována jak západními, tak i indickými institucemi. Také ve Spojených státech je ájurvéda považována za komplementární a alternativní lékařství, přičemž některé její způsoby, jako bylinkářství, masírování a jóga, platí za samostatná odvětví.
Ájurvéda odvozuje své počátky z véd, obzvláště z Atharvavédy, která souvisí s náboženstvím a mytologií. V souladu s Atharvavédou obdržel ájurvédu Dhanvantari od brahmy asi ve 2. tisíciletí př. n. l. a byl pak zbožňován jako bůh medicíny.
- V 1. tisíciletí př. n. l. vznikla Sušruta samhitá, která je považována za nejautentičtější sbírku ájurvédského učení. Skládá se ze 184 kapitol, ve kterých Sušruta popisuje 1120 chorob, 700 léčivých bylin, 64 preparátů z minerálních látek a 57 preparátů ze živočišných látek. Mimoto se věnuje i chirurgii.
- Další známé dílo o ájurvédě je Čaraka samhitá sútra, která pojednává o interní medicíně. Všeobecně je uznávána jako nejstarší pojednání o ájurvédě.
- Třetí nejznámější pojednání o ájurvédě je od Vágbhaty, syna dvorního lékaře Simhagupty, který popisuje ve stejnojmenném spisu tradiční ájurvédskou medicínu.
- Známý je také spis mudrce Háríty, který popisuje především léčivé vlastnosti potravin.
- Také Agnivéša tantra, napsaná legendárním mudrcem Agnivéšem, žákem védského mudrce Bharadvádži, ovlivnila různé pozdější ájurvédské spisy.
Základní princip
Ájurvéda je považována za nejstarší a nejholističtější systém péče o zdraví. Podle ájurvédy je stabilní rovnováha tří základních energetických charakteristik – dóš – základem zdraví. Podle klasické ájurvédy má každý člověk již od narození zcela specifický a vyvážený poměr tří dóš (tridóša) a jejich nerovnováha způsobuje pocity nevole, bolesti, onemocnění a choroby.
Vlastnosti a působnost
Je dvacet pět vlastností, které se k dóšám vztahují:
- VÁTA – suchost, pohyblivost, chladnost, lehkost, proměnlivost, jemnost, hrubost, rychlost,
- PITTA – horkost, ostrost, světlo, vlhkost, mastnost, tekutost, kyselost,
- KAPHA – těžkost, zdrženlivost, olejnatost, sladkost, stabilnost, pomalost, měkkost, lepkavost, těžkopádnost a chladnokrevnost.
Orgány a poruchy, které nejvíce souvisí s působností jednotlivých dóš, jsou:
- VÁTA – hrtan, krevní oběh, nervový systém
- PITTA – žluč, žaludek, střeva, játra, slezina, srdce, oči a kůže
- KAPHA – hlen, dutiny, kostra, zuby, nehty
Ve vztahu k přírodě a k přírodním silám jsou dóši prostředníky mezi duchem a okolním světem:
- VÁTA – směs éteru a vzduchu
- PITTA – směs ohně a vody
- KAPHA – směs země a vody
K přesnějšímu určení původu nerovnováhy a poruch rozeznává ájurvéda patnáct subdóš:
- VÁTA – prána, udána, samána, apána, vjána
- PITTA – pačhaka, randžaka, sadhaka, aločhaka, bhradžaka
- KAPHA – kledaka, avalambaka, bhodaka, tarpaka, šléšaka
Doporučení a terapie
Ájurvéda se zaměřuje na dynamické vyvažování životních energií – prán – v těle a považuje většinu poruch za psychosomatické. Všechna doporučení jsou zaměřena na podporu rovnováhy dóš. Zahrnuje doporučení pro vyvážené stravování a životosprávu, různé terapie (paňčakarma) a procedury (aroma, hudba, čistění, masáže), pulsovou diagnostiku, tělesná (Hatha jóga) a dechová (pránajáma) cvičení a techniky rozvoje vědomí (meditace). Ájurvédské rostlinné a minerální doplňky stravy přispívají k harmonické vyváženosti mysli a těla oživením vnitřních životních energií.
Metody
Vývoj ájurvédy nejvíce podpořil buddhismus, obzvláště jeho intenzivní zájem o udržování rovnováhy, který je znám v buddhismu jako mádhjamika. Ájurvéda zdůrazňuje umírněnost v jídle, spánku, pohlavním styku, užívání léků, apod. a zahrnuje kompletní systém životosprávy a stravování. Charaka Samhita doporučuje desateronásobné vyšetření pacienta na úrovni všech pěti smyslů a posuzuje: 1. konstituci, 2. abnormality, 3. zdroj, 4. stabilitu, 5. rozměry těla, 6. vhodnost stravy, 7. duševní sílu, 8. zažívání, 9. tělesnou zdatnost a 10. věk. Také hygiena je podle indických náboženských zvyků jednou z hlavních součástí ájurvédské životosprávy a zahrnuje pravidelné koupele, čistění zubů, jazyku, očí, uší apod. a příležitostné mazání těla sezamovým a jinými oleji. Oleje se užívají různě, včetně pravidelné konzumace (přepuštěné máslo) jako součást stravy nebo i masáže hlavy teplým sezamovým olejem jako součást paňčakarmy (pětinásobného sezonního čistění). Sušruta ztotožňuje ucpání kanálů (šroty), které v těle dopravují tekutiny z jednoho místa na druhé, s blokacemi, které způsobují revmatismus, epilepsii, ochrnutí a křeče tím, že se tekutiny dostanou na nesprávné místo v těle. Pocení doporučuje ájurvéda jako nejvhodnější způsob, jak ucpané kanály otevřít a oslabit vliv dóši, která tyto blokace způsobuje.
Vědecké studie
V Indii se výzkumu ájurvédských metod a preparátů ujala přímo indická vláda v národní síti výzkumných institutů. V Americe byl založen Dr. Scottem Gersonen, M.D., Ph.D. (ájurvéda) v roce 1982 "The National Institute of Ayurvedic Medicine (NIAM)", který poskytuje informace o ájurvédě a klinických zkušenostech posledních dvaceti let.
Přínos ájurvédské medicíny
V prestižním lékařském časopise The Journal of the American Medical Association byla v květnu roku 2008 publikována recenze knihy o Ájurvédě – tradiční indické medicíně, ve které autor zdůrazňuje „biopsychoduchovní“ (biopsychospiritual) aspekty a srovnává ájurvédu s moderní psychiatrií.
Dawne Burrowes, ředitel Ayurvedic Rejuvenation and Wellnes Center, tvrdí, že nakupují všechny součásti od producentů, kteří obchodují s těmito produkty více než dvanáct let. Chopra Center nakupuje některé součásti i od importéra bylinných ájurvédských produktů v Berkeley, Kalifornie. Některé z těchto preparátů byly dle analýzy dr. Sapera kontaminované olovem, rtutí nebo arsenem. Dr. David Simon, ředitel Chopra Center for Well-Being, říká, že je správné provést analýzu všech rostlinných preparátů nezávislou laboratoří a že všechny doporučené byliny jsou bez jakýchkoliv toxických látek.
Rizika ájurvédské medicíny
Prestižní lékařský časopis The Journal of the American Medical Association publikoval v srpnu roku 2008 výsledky analýzy rostlinných preparátů pro ájurvédu prodávaných v USA prostřednictvím internetu. Více než pětina takových preparátů byla kontaminována olovem, rtutí nebo arsenem.
V americkém časopise New York Times byl v reakci na výše zmíněnou analýzu v září 2008 publikován článek Starobylá, ale jak bezpečná? (Ancient, but how safe?), ve kterém jsou rozebírána některá rizika používání ájurvédských preparátů.
Jaromír Šrámek v kritickém textu na webu Českého klubu skeptiků Sisyfos rozebírá v lékařském časopise publikovaný případ akutní otravy olovem způsobené ájurvédským preparátem. Upozorňuje na to, že se nejedná o náhodnou nebo neúmyslnou kontaminaci; použití těžkých kovů je jako Rasa Shastra významou součástí ájurvédské medikace.
Kritika ájurvédské medicíny
Vědec Richard Dawkins zcela otevřeně ájurvédskou medicínu kritizuje a říká: „Myšlenka, že starověkost je to samé jako nahromaděné vědomosti v průběhu let, je zcela mylná … oživení ájurvédy v této době je to samé, jako pokoušet se zastavit krvácení pijavicemi.“